Real Dream
Real Dream
Po celém Slovensku zavládla noc. I ve mně a mém bratranci začaly docházet poslední zbytky kofeinu načerpaného Pepsi-Colou. Opravdu, ani ten strašný nápoj nám nezabránil usnout během čím dál více nesouvislý dialog. Na hodinkách se jasně rozzářili černé číslice 2:00 PM na modrém displeji. Čas se zmrazil a displej hodinek zaplnila lehká námraza. Celý tábor v Lesaně se již ponořil do čím dále nesouvislých snů…
Dělo se něco divného… To jsem poznal hned a jistě, už jen proto, že jsem se probudil dobrovolně. Jak to, že tady nikdo neotravuje s budíčkem? Cítil jsem se střízlivý a odpočatý jako málokdy. Opravdu divné. Na hodinkách jsem sledoval zamlžený displej na kterém se nehnuly číslice 2:15, přestože bylo všude okolo nejméně poledne, nebo jiné časové pásmo. No jo, to by i vysvětlilo ceduli s nápisem Miami Beach, vyvrácenou letounem Air Force One. Sakra, kde to jsem? Kromě mě se tu objevila i skupinka celkem hezkých holek motajících se kolem letadla. A super, šly v bikinách na pláž! Pohled mi zkřížil vír čerstvě spadaného listí. Cože podzim na Floridě? Vždyť ještě neskončil srpen! Mou pozornost zaujala obloha, na které se objevilo černé mračno mířící na mě.
„A co jsi tady čekal?“ zeptala se neznáma postava za mými zády.
„Tady? Kde?“ snažil jsem se zeptat, ale do uší se mi nahrnuly tóny KissMoravy tak hlasité, že nebylo slyšet nic jiného.
„Toto není skutečný svět,“ začal mluvit muž, jen co jsem si z uší vytrhl sluchátka, „právě teď spíš někde stovky kilometrů daleko…“
„Co to má znamenat? Kde tedy jsem?“ divil jsem se, ale mé slova přehlušily policejní sirény. Zpoza velkého mrakodrapu se vyřítilo policejní BMW a hodilo hodiny dvacet metrů ode mě.
„Lehněte si na zem a dejte ruce za hlavu! Horacio Kane, kriminálka Miami,“ představil se detektiv a zamířil svou beretu na mužův hrudník.
„Musíš odtud! Tohle ti pomůže!“ vykřikl ještě muž a hodil mi malou krabičku. Policisté nečekali a zahájili palbu, muž hbitě napřáhl ruku a vyvolal tlakovou vlnu, která kulky rozptýlila po okolí, poté jen hmátnul do prostoru a zmizel v trhlině tvořené zelenými písmeny na černým pozadím.
„Uf, tohle bylo první potvrzené setkání s G-Manem!“ vydechl Kane a obrátil zbraň na mě, „dej mi tu věc.“
Napřáhl jsem ruku, ale ještě se podíval na krabičku. Prášky na spaní. To mi má sakra pomoct proti policejní jednotce?! Kane reagoval a zacílil můj hrudník. Roztrhl jsem obal a jednu tabletku a vůbec nevnímal jak se kulka ráže 9mm zařezává do kevlaru mé neprůstřelné vesty. Já že měl na sobě neprůstřelnou vestu?
…modrý displej se rozzářil do běla a číslice začaly přeskakovat neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Náraz, který vyvolalo jejich zastavení na 6:00 udělal na skle malou prasklinu.
„Budíček! Budíček!“ halekal po chodbě Elvo.
Ospale jsem promnul oči. Á, spánkový deficit se dostavil…Spadl jsem z postele a pomalu se začal chystat na ranní rozcvičku.
Té bolesti na hrudi jsem se nemohl do večera zbavit, dokonce jsem tam měl modřinu… co se to té noci stalo?
Van Tom
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkná povídka, má napětí, spád a schopnost udržet čtenáře v pozoru (i když dílem proto, že je poněkud zmatená).
Komentář
(Rosseta, 10. 3. 2007 17:12)